Slovo dřevomorka se někteří majitelé domů skoro bojí vyslovit nahlas. Houba, která dokáže zlikvidovat dřevěné konstrukce, je svým způsobem horší než oheň, protože pracuje tiše a nepozorovaně. Přitom jsou ale zásady obrany poměrně jednoduché.
Houby, které sežerou chalupu
V přírodě mají dřevokazné houby nezastupitelné místo, protože díky nim se hmota odumřelých stromů opět zapojuje do koloběhu živin. Aby se však do potravního řetězce začlenila i celá chalupa nebo aspoň krovy či podlahy, po tom patrně nikdo netouží. Dřevokazné houby ovšem mají i jiné nepříjemné vlastnosti. Jejich spory mohou u obyvatel napadeného objektu vyvolávat alergie nebo dokonce produkují nebezpečné mykotoxiny.
Zdaleka nejnebezpečnější tuzemskou dřevokaznou houbou je dřevomorka domácí (Serpula lacrymans). Na povrchu dřeva se nejdříve objevují bělavá vatovitá vlákna povrchového mycelia, později plodnice tvarem a tuhostí poněkud připomínající choroše. Mají však sytě oranžovou až hnědočervenou barvu a často bílé okraje. Dřevo se začne rozpadat do charakteristických kostkovitých tvarů – nejdříve u povrchu, rozklad však rychle postupuje i uvnitř a končí úplnou destrukcí. Nebezpečí dřevomorky spočívá v tom, že je velmi nenáročná na teplotu a (alespoň ve srovnání s jinými houbami) i na vlhkost. Ke spokojenosti jí stačí teploty v rozmezí od 3 do 26 stupňů Celsia a především vlhkost dřeva 18 až 20 procent, což nejsou hodnoty nijak závratné.
Další nebezpečí představuje rychlost šíření (až 10 mm za den) a především schopnost nenápadně a skrytě prorůstat třeba i zdivem na značné vzdálenosti. Díky tomu napadá dřevěné prvky konstrukce budov, zejména podlah a stropů. Méně ohrožuje střešní konstrukce – alespoň pokud do nich nezatéká a pokud jsou půdní prostory dostatečně větrané.
Existují i další druhy dřevokazných hub, většinou však mají vyšší nároky na vlhkost a teplotu. Patří sem především trámovky (rod Gloeophyllum). Na rozdíl od dřevomorky se šíří pomaleji a potřebují k tomu nejen teploty v rozmezí od 5 do 40 stupňů Celsia, ale hlavně vyšší vlhkost materiálu – 30 až 50 procent. Jejich největší nebezpečí spočívá v naprosté skrytosti: žádné povrchové mycelium není vidět, a přesto se dřevo rozpadne už při nevelkém tlaku zvenčí. Když se objeví malé plodnice o průměru 3 až 6 centimetrů, je konec.
Obdobné požadavky na prostředí – vlhkost 30 až 50 procent, teplota 3 až 37 stupňů Celsia – má pórnatka zprohýbaná (Poria vaporaria). Rychlostí šíření však předčí i dřevomorku (až 12 mm za den) a má také podobné projevy, včetně kostkovitého rozpadu dřeva.
Převážně v podzemních prostorách a podlahách se vyskytuje koniofora sklepní (Coniophora puteana). Vyplývá to z jejích vysokých požadavků na vlhkost – 40 až 90 procent.
Nejlepší je prevence
Když už se dřevokazná houba někde objeví, bývají zásahy komplikované, drahé a ne vždy účinné. Dokonce i v případě, že zhoubný organismus v napadeném dřevě dokonale zlikvidujete, objeví se znovu, jakmile nastanou příznivé okolnosti, protože spory jsou trvale přítomny ve vzduchu. Nejlepším opatřením je proto prevence. K základním podmínkám patří udržení vlhkosti pod 18 procenty. To především předpokládá nedovolit vodě, aby zatékala do konstrukce.
Důležitá je také dokonalá izolace zdiva a podlah. Boj proti vlhkosti začíná už ve stadiu projektové přípravy zabezpečením přístupu čerstvého vzduchu do všech prostor a odstraněním nebezpečné kondenzace vzdušné vlhkosti. Těmto opatřením se říká konstrukční ochrana dřeva. Důležité je i časté větrání –trvale obývané prostory bývají napadány dřevokaznými houbami podstatně méně než rekreační objekty, či dokonce neobývané domy.
Obecně platí, že prvků konstrukční ochrany má být co nejvíce, protože nevyžadují dodatečné náklady, mají výraznější účinek, nejsou zde možnosti vedlejších ekologických či zdravotních dopadů. Další fází boje je chemická ochrana. Na trhu existuje obrovské množství přípravků, mezi osvědčené patří například řada produktů Lignofix, Dřevosan a další. Prostředky mají mít typové označení podle ČSN 490600, být schváleny hlavním hygienikem ČR a Státní zkušebnou č. 227. V laických podmínkách obvykle přichází v úvahu jen povrchová aplikace, která však je nejméně účinná . Lepší výsledky přináší máčení nebo tlaková impregnace.
Nejlepšími rádci v boji proti houbám bývají odborné instituce bez přímých vazeb na výrobní podniky. U nás to je zejména Česká mykologická společnost nebo laboratoře Výzkumného a vývojového ústavu dřevařského. Obě tyto instituce zajišťují poradenskou službu
Užitečné adresy:
Česká mykologická společnost: www.myko.cz
Výzkumný a vývojový ústav dřevařský: www.vvud.cz